Galerie Jedna báseň

Oněměl měsíc

Hle – měsíc!
Jak černá tečka na bílém nebi
Je němý
Náhle je němý
Když tisíce hvězd již vykřičel srdci
Oněměl
A náhle je němý
Tak hlasitě němý

Hle - leskne se rybka
v samotě moří
a ztratí
hejnu se ztratí
Když tisíce dnů již v modři se krčí
A mlčí
Ztracená mlčí
Tak nahlas tu mlčí

To všechno jsem já -
měsíc i rybka
bílá i modrá
Ten němý hlas,
co do hluku dní
samoty dní
tak ztraceně zní
zdálky i zblízka,
však potichu zní
A mlhu dní
jak sluneční paprsek
z tónu mých myšlenek
mlhu tu prostoupí
Jak hlas dávných staletí
teď konečně promluví
a prozradí tajemství -
proč jen tu žít
a ze studny života
kde pramen dnů vyvěrá
proč jen pít
žízeň svou uhasit
a pít
Do dna až pít

Mábel

To malá holčička
na dně mé duše
na papír píše,
píše a píše.

To malá holčička
s tmavými vlásky
drobnými prstíky
hladí mi vrásky.

To malá divoška
s vlčími zoubky
skryla se v tyrkysu
vyje z té hloubky.

Malinká holčička
v mé bílé duši
maluje obrazy
štětcem a tuší.

Prastará holčička
ze dna mé duše
za ruku vede mě
po cestě z plyše.

Pralesem života
a džunglí lidí,
i když já slepá jsem,
ona vše vidí.

Malinká holčička
ze dna mé duše
mlčí tak nahlas,
šeptá tak tiše.

Jak tajné poselství
šamanů z buše
pro štěstí nosím ji
na dně své duše.

Měsíček penízek

Našla jsem penízek
měsíček v louži
Bílá tvář života
kolem se plouží

Našla jsem měsíček
hřeje mě v dlani
Život můj nádherný
co mi jen tají? 

Vrátím ten penízek
do modři noci
Tepe a září v ní
jak uhlík v peci

Vrátím ten měsíček
světlu mé duše
Září a tepe v ní
teplo mé kůže

Bílá tvář smrti
barevný život
Dvě strany mince
k otázkám důvod

Bílá zář života
pestrý svět smrti 
Lehkost tvých perutí
kosti mi drtí

Ohňostroj života
ohňostroj smrti
důvod je k radosti
k radosti z bytí

Slunce i měsíček
ukryji v dlani
penízky zářivé 
svá kouzla mi daly